Příběh Tmavomodrých slonů započal v Českém Krumlově někdy na jaře roku 2005
po rozchodu punkové formace "Nána a Eklhaft". Osiřelí, písničkářsky založení členové přemýšleli o novém seskupení, které by bylo šité na míru jejich záměrům. Kytarista Jirka Lukš a perkusionista Artur Magrot zjistili, že řadě jejich písní svědčí akustické pojetí, k čemuž počítali s houslemi Tomáše Havlíka. Tak se kolem nich a písní jako Král (Odkaz?), Kelti, Bezútěšná (Odkaz?), Kahovec, nebo Skardáš začala rýsovat nová kapela; noví členové a nové písničky.
Brzy se připojil Standa Valach s kontrabasem, kterého znal Jiří z Babylonských jamů. Dále saxofonistka Anežka Urbanová (která připomínala Lizu ze Simpsonů) a houslista Štěpán Čapek, který mluvil napůl česky, napůl německy, ale hlavně měl jazz a showmanství v krvi.
Zkoušeli jsme, kde se dalo; u Párala v ateliéru, u Štěpána v bytě pod Krumlovskou věží nejvěžovatější a nejčastěji v domečku v Dobrkovicích, jehož staré, plesnivé, kamenné zdi uchovávaly chlad až do pokročilého jara a kde tou dobou Artur, Jiří i Tomáš bydleli. Po zatopení v kamnech tam ovšem bylo příjemně a celé večery jsme trávili s nástroji nad písničkami, zpěvníky a kazeťákem pro pracovní nahrávky.
Vznikly písně Láb a Skleničky, odrážející noční Krumlovský život, Tančím ve hvězdách, Skopčácká, Arabská, na vlně folku a world music, nebo Štěpánův jazzový hit To co neznáš dělá strach. Do kapelního repertoáru také přirozeně prorůstaly písně Osvobozeného divadla a Semaforu, které zvláštní shodou měli všichni členové ve velké oblibě: Co na světě mám rád, Davida Goliáš, Ezop a brabenec, Stonožka, Klobouk ve křoví, Léta dozrávání, Mackie Messer, a další.
Do kapely naposledy přibyl Standův bratr Ondra, který tou dobou v Cikánské jizbě exceloval s klarinetem v cikánském bandu Cindži Renta a přinesl k nám řadu melodií (nejen) blízkovýchodního folkloru, tak jsme začali hrát Doubravu, Cikánskou, Siamo tutti fratelli, Bratsch...
Pro jedno z prvních vystoupení byl nějaký název kapely potřebný; Artur soudil, že "slon anglicky zní hezky" a mínil jej zřejmě jako vhodnou metaforu pro troubící kapelu. Brzy jsme zjistili, že jiná kapela toho názvu už v Krumlově byla, i když tou dobou už neaktivní. Jiří navrhl, že v názvu by tedy mohli být sloni třeba tmaovomodří, což je jeho oblíbená barva, známá vztahem k blues. To se ujalo.
Nejčastěji jsme hráli po Krumlovských hospodách a kavárnách. Brzy přibyla vystoupení na nejrůznějších akcích Střední uměleckoprůmyslové školy svaté Anežky české, na které někteří členové právě studovali, a také městské vernisáže, průvody, oslavy a nejrůznější příležitosti. Řadu akcí tohoto typu jsme začali hrát také v Českých Budějovicích, kde jsme se představili rovněž na tamní klubové scéně v podnicích jako K2, Velbloud, nebo Solnice, v té jsme hráli asi nejčastěji. Spřáhli jsme se s divadelníky z Kvelbu na přeshraniční invazi České kultury do Rakouska, v projektu Kultura bez hranic. No a také jsme začali hrát svatby, kterých bylo rok o od roku víc.
V roce 2007 většina členů kapely odešla z Krumlova za studiem do jiných měst. Přes nové a nové nabídky k hraní jsme cítili jako potřebné odsunout tmavomodré seskupení takříkajíc na vedlejší kolej. Artur oznámil svůj odchod přímo, Štěpán, Tomáš, ale i Jiří měli času pořád méně. Rozhodli jsme se nahrát píseň Král jako singl, k čemuž došlo v létě 2007 ve studiu ExAvik v Plzni. Je to vlastně jediná seriózní nahrávka z tohoto prvního období. Pak se kapela postupně pohroužila do hybernace, během které jsme si jen tu a tam příležitostně zahráli po hospodách, nebo na svatbách našich známých. Toto období se protáhlo zhruba na 7 let.